Můj názor na angličtinu byl v začátcích nějak tak neutrální. Ale pak mě bavila čím dál víc. Teď je to pro mě jedna z nejdůležitějších věcí na světě.

Angličtinu jsem se začala učit ve škole ve třetí třídě, nikdy předtím jsem s ní do žádného kontaktu nepřišla. Ze začátku mi ten předmět přišel jako každý jiný. Časem mě ale angličtina začala bavit čím dál víc, začala jsem se učit i věci navíc,mimo vyučování, skoro paralelně s tím jsem začala to, co jsme se učili v Aj ve škole zvládat bez učení se mimo vyučování, čímž mi zbylo víc času na to učení se navíc. Bavilo mě to čím dál víc. Pak jsem si uvědomila, že bych chtěla v životě dělat něco s angličtinou spojeného, chtěla bych se učit dál a pak to nějak zužitkovat. Podle toho jsem si vybrala i střední školu. V současnosti se tedy učím ze důvodů – jednak pro samotný ten pocit, baví mě to, jednak pro budoucnost.

Na britské angličtině se mi líbí jak výslovnost, tak jednotlivá slova a fráze – americká je zjednodušená, slova upravená (někdy to na mě působí až dojmem jako by se to někomu nechtělo napsat pořádně) – e.g. candour x candor, realise x realize . Ale chápu, že někdo ji preferuje – a v konečném důsledku nezáleží jestli BrE nebo AmE – důležité je, se domluvit, a (zejména pokud jde o nějakou zkoušku apod.) nemixovat všechno dohromady.

Snažím se aktivně se naučit britskou angličtinu, její výslovnost, gramatiku a tvary slov. Co se týče té americké, tu se cíleně snažím naučit se pouze pasivně, tak abych rozuměla třeba těm výrazům co jsou úplně jiné od BrE když je někde uvidím, ale zároveň aby se mi to necpalo do mého projevu, kde to nemůžu potřebovat.

Skotská angličtina, kterou slyším často v seriálech, je taky docela fajn, ale používat ji taky nechci, nepřipadá mi moc praktická na komunikaci, když lidé z jiných regionů mají problém rozumět. (Ale ještě se uvidí, je možné že ji spontánně začnu používat, až si splním sen a začnu se učit Scottish Gaelic a možná to bude mít nějaký vliv… )

To me, reading is as essential as breathing. It provides one with useful knowledge and allows temporary escape from reality to Narnia, Hogwarts or other fantastic or dystopic world. I find the quote " A reader lives a thousand lives until he dies, a man who never read lives only one" to be absolutely true.

I read most of books in English (well, actually, everything except literature for Czech class and titles that are not available in English). Once I did it in order to improve my vocabulary, which worked quite well – At A2 level, I decided I don't care about anything dumbed down and picked up a book with nearly 1000 pages and ended up at C1 in a year, mission completed. Now it's just a habit I won't give up, but I plan to make it more interesting by adding French.