vnímání cizího jazyka u dětí

Zrovna včera jsem se svým 10letým synem dělala úkol z jeho aj kurzu, ve cvičení měli mimo jiné užít výraz „turn it down“, už jsem se připravovala, jak mu to vysvětlím v kontextu věty, ale on to naopak začal vysvětlovat mě, že se tím myslí ztlumení toho radia. Syn se učí angličtinu od svých 4 let, jsem ráda, že dokáže angličtinu vnímat, nebojí se jí a nemusí si vše otrocky překládat.

Lingv nebo lingua

Chtel bych se jen zeptat co je to za hezke ceske slovo BILINGVNI. Ja si vzdycky nyslel ze se jedna o dvojjazycnost tedy BILINGUALITU. Zkousel jsem trochu googlit a tenhle vyraz je opravdu asi ceska cpecialita. Neco jako heled anglicane, ze nereknes NGVŇ 

Clanek je ale zamozrejme zajimavy. To je bez diskuse.

Re: Re: B2

Helen Doron? Není to ten kurz, co má na letáčku napsané „Anglicky od malička“? 

Re: Lingv nebo lingua

Nejde o žádnou tajemnou zlomyslnost, prostě si zkuste vyslovit slovo „bilinguní“:)
Jiná věc, která s tím možná trošku souvisí, je, že v latině se často psalo V místo U (jednodušeji se to dalo vytesat).

Já mluvím na dceru anglicky každý den už od narození (jsou jí dva a čtvrt roku), takže jí to vždycky přišlo naprosto normální. Kolem druhého roku začala kromě porozumění anglickým slovům i mnoho slov používat. Zcela přirozeně chápe, že věci se dají pojmenovat česky i anglicky a sama často volí anglické pojmenování tam, kde je to jednodušší.
Je to samozřejmě fuška i pro mě jako rodiče, protože si musím zjišťovat, jak se anglicky řekne kdejaká blbůstka, zvířátko, případně nějaké spojení ve Čtyřlístku, který si taky čteme anglicky. 

EDIT: Zkušenosti prvních tří let jsou shrnuty v tomto článku: Come on, baby! aneb Anglicky již od narození, pokračování článku se připravuje.

Dobrý den, mě by zajímalo, co s dítětem, které jde do první třídy a umí velice dobře anglicky, co když začne chytat špatnou výslovnost nebo jiný přízvuk, když učitelka nebude uplně perfetkní? A nebude se tam nudit, když už to vlastně umí? Máte někdo zkušenost? My se totiž budeme za nedlouho vracet do ČR po roce pobytu v Kanadě a naše skoro tříletá dcera rozumí a mluví (tak jak může mluvit dítě v jejím věku) docela dobře anglicky. Prý s přízvukem rodilého mluvčího. Takže teď budu řešit, jestli v její angličtině pokračovat, což by pro nás znamenalo dát ji do anglické školky v ČR, které nejsou nejlevnější a nebo se na to vykašlat a nechat to až do školy, což mi ale přijde líto.

To záleží na vašich možnostech. Pokud je úroveň Vaší či manželovy angličtiny dostatečně vysoká, můžete se rozhodnout pro bilingvní výchovu i v případě, že jste oba Češi (pro ucelenou informaci o této problematice, psanou z pohledu rodičů, doporučuji knihu http://www.be-bilingual.net/Read.html).

Pokud byste “zůstali Čechy”, pak máte pravdu, že anglické školky s rodilými mluvčími jsou v ČR opravdu hodně drahé. V standardních školkách bývá zase frekvence i “náročnost” lekcí nízká a tedy nedostatečná Vašim potřebám.
Můžete si ale doma pouštět anglické písničky, videa (např. Peppa Pig) a číst anglické knížky (je-li vaše výslovnost dobrá, v opačném případě jsou lepší audio books namluvené rodilci). Lze také najít anglicky či česko-anglicky mluvící rodinu s dětmi a s ní se pravidelně stýkat.

Ve školním věku pak může přijít opravdu potíž, protože úroveň učitelů na ZŠ nebývá bohužel nejlepší. Opět můžete zvolit školu, kde se vyučuje v angličtině (což není zpravidla levné) nebo si zjistit, kde jsou kvalitní učitelé – musíte ale pak počítat s tím, že taková škola se může nacházet daleko od vašeho bydliště a museli byste denně dojíždět.
Zvláštní možností je domácí vzdělávání na prvním stupni, na které je ale především třeba dostatek času. Já o něm u dcery uvažuji, přičemž jedním z důvodů je právě obava o to, aby jí škola “nezkazila angličtinu”.

Pokud byste ještě cokoli potřebovala, napište sem, nebo mi pošlete soukromou zprávu (klikněte na tužtičku vedle jména).

Díky moc.

Mě docela překvapuje ta poznámka o bilingviních dětech. Takže 2 jazyky jsou víc než dost a víc bychom dětem do hlavy raději cpát neměli? Ale jak vyřešit situaci, když jsme s mužem každý jiné národnosti, mezi sebou mluvíme anglicky a žijeme v zemi, kde se používá ještě další jazyk. Takže to jsou 4 jazyky jentak, kvůli prostředí ve kterém žijí. A to se ve škole budou učit ještě minimálně jeden další. Samozřejmě se bojím aby toho na ně nebylo moc, ale jak z toho ven?

Víte, on co člověk, to názor. Tady hraje důležitou roli více faktorů: schopnosti a možnosti dítěte, schopnosti a možnosti rodičů-rodilců, náročnost prostředí a přístup a úroveň školy/školky… dalo by se pokračovat. Určitě bych zvážila všechna pro a proti. Pokud se dítě může přirozeně a nenásilně (od rodiče, z okolního prostředí) učit cizímu jazyku a nečiní mu to potíže, vyloženě bych se tomu nebránila. Je to hodně – opravdu hodně – individuální (i když se nás v posledních letech snaží přesvědčit, že všechno se dá nacpat do tabulek a každý do nich musí zapadnout).

Já tu poznámku chápu jako narážku na rodiče, kteří by chtěli, aby se jejich přirozeně bilingvní dítě ještě učilo další jazyk už v útlém věku.
Jazyky, které dítě přirozeně obklopují (tj. děti se je “neučí”, ale prostě slyší lidi těmi jazyky mluvit), jsou většinou chápány odlišně. Např. o pár příspěvků výše zmíněná kniha uvádí, že pokud rodiče používají ke komunikaci mezi sebou třetí jazyk, dítě je schopné se naučit mu porozumět, ale aktivně ho pravděpodobně užívat nebude, dokud nebude k interakci přinuceno.

Z toho, co vím, tak trilingvní rodiny nejsou v tomto ohledu nijak výjimečnou záležitostí.
Pokud máte obavy z vývoje dítěte v prostředí s více jazyky, zkuste kontaktovat odborníky např. na http://askaling.linguistlist.org/, případně rodičů, kteří takto své děti vychovávají:
https://www.facebook.com/…gvni.rodiny/
https://www.facebook.com/…lingual.net/
http://www.multiglot.eu/