Re: Re: Re:
Ještě se toho ale týká jedna věc. Pokud jméno ponecháte v původní podobě, je tu ještě otázka, jestli zanechat výslovnost tak, jak má být. Budete to vyslovovat včetně hlásek, které se v daném jazyce nevyslovují a nebo vyslovují jinak?
Bude tedy slovo TOM vysloveno po česky s českým T na začátku, a nebo ho vyslovíte s přídechem jako v angličtině? Protože i to je převod jedné podoby jména na druhou.
Re: Re: Re: Re:
Pravdupovediac, nemam jednoznacnu odpoved.
Ak potrebujem spomenut nejake slovenske meno poviem ho po slovensky. Samozrejme
ze anglican ho nevie povedat rovnako, ale iba tak nejak podobne, osobne v tom
problem nevidim, vacsinou aj tak hovorime o niekom ako o byvalom kolegovi,
nejakom kamaratovi, otec, mama, deti atd. mena moc v tomto neletia
z pochopitelnych dovodov, v podstate nikto na ne nieje zvedavy, dolezity je
nas vztah k danej osobe, ktoru prave spominame.
Mena druhych osob pouzivam v podobe aku tie samotne osoby pouzivaju. Samozrejme ze anglicania mozu mat s vyslovnostou niektorych slovenskych mien mensie, alebo vacsie problemy, ale to je prirodzene a mne to nijak neprekaza. Ak by niekomu prekazalo, ze jeho meno anglicania stale nejak vo vyslovnosti skomoluju a na zaklade toho sa rozhodne zmenit svoje meno (zacne pouzivat jeho ekvivalent), samozrejme proti tomu nic nemam. Inak slovanske mena nie su pre anglicanov az taky oriesok ako francuzske. Tam uz ide ozaj do tuheho
Ako to riesite u mien ktore nemaju svoj ekvivalent? Ano, spominali ste ze take mena neprekladate, ale ako to riesite s vyslovnostou? Snazite sa take meno vyslovit rovnako ako by ho asi tak vyslovil anglican, alebo vyslovnost zachovate povodnu?
Hmm, zacina sa to nejak zamotavat, najlepsie tento problem asi vystihuje nieco priamo zo zivota. Moja francuzska kamaratka je silnou zastankynou povodnych mien, ekvivalenty mien sa jej nepacia. Ale paradoxne sama ten ekvivalent pouziva, lebo ju naramne stve ako vsetci skomoluju jej meno