Minulý prostý čas – kladné oznamovací věty
Minulý čas pravidelných sloves
Minulý čas (konkrétně minulý čas prostý) se v angličtině tvoří poměrně jednoduše. Záleží ale na tom, zde se jedná o tzv. pravidelná nebo nepravidelná slovesa.
Sloves, kterým říkáme pravidelná, je v angličtině většina. V minulém čase přibírají ve všech osobách koncovku -ed.
Od slovesa play/'pleɪ/ bude tedy minulý čas played/'pleɪd/.
1. osoba | I played tennis. *1 | We played tennis. *2 |
2. osoba | You played tennis. *3 | You played tennis. *4 |
3. osoba | He played tennis. *5 | They played tennis. *6 |
Vidíte, že minulý čas je v angličtině opravdu jednoduchý. V přítomném čase jsme si museli dávat pozor na -s ve třetí osobě jednotného čísla, v minulém čase je ale sloveso stejné ve všech osobách.
I finished the book yesterday. *7
They wanted to be alone. *8
We played some games and listened to some music. *9
He kissed her. *10
He cooked dinner. *11
I liked the book but I hated the movie. *12
They lived together for a year. *13
He needed a shower. *14
The lift stopped and the door opened. *15
We studied for the test together. *16
They walked hand in hand. *17
I watched a great movie last night. *18
He worked from nine to five every day. *19
Koncovka -ed u sloves
Koncovka -ed se ve většině případů vyslovuje pouze jako samotné /d/
listen → listened/'lɪsnd/ | live → lived/'lɪvd/ | love → loved/'lʌvd/ |
open → opened/'əʊpənd/ | play → played/'pleɪd/ | study → studied/'stʌdid/ |
Pokud sloveso končí na nějakou neznělou souhlásku, např. p, k, s apod., výslovnost koncovky bude také neznělá, tedy /t/ .
Pokud sloveso končí hláskou t nebo d, bude se koncovka vyslovovat jako slabika /ɪd/ .
hate → hated/'heɪtɪd/ | need → needed/'ni:dɪd/ | want → wanted/'wɒntɪd/ |
Co se týče pravopisu, dochází k následujícím změnám:
- Slovesa končící na nevyslovované -e přibírají už pouze -d (love → loved)
- Slovesa končící slabikou, kde je souhláska + samohláska + souhláska (např. top, sip, rip, pat), poslední souhlásku zdvojují (stop → stopped)
- Slovesa končící slabikou, kde je souhláska + y, změní koncové y na měkké i (study → studied)
Minulý čas nepravidelných sloves
Zatímco u pravidelných sloves stačí v minulém čase přidat koncovku -ed, u nepravidelných sloves je nutné se tvar v minulém čase prostě naučit. Tato slovesa nepřibírají koncovku, ale změna probíhá uvnitř slova. S výjimkou slovesa ‘být’, které má minulé tvary dva (I, he, she, it was / we, you, they were), mají ostatní nepravidelná slovesa ve všech osobách stejný tvar.
Běžně používaných nepravidelných sloves je v angličtině okolo stovky. Zde si prozatím uvedeme jen 30 z těch nejpoužívanějších.
Vidíte, že v některých případech minulý čas vypadá úplně stejně jako základní tvar. Jak potom rozeznat přítomný čas od minulého? Z kontextu je to většinou zcela jasné, případně nesmíme zapomínat také na to, že v přítomném čase se ve třetí osobě používá koncovka -s, zatímco v minulém ne. Podívejte se např. na větu:
It cost 15 pounds. *56
I když sloveso cost má tvar přítomného a minulého času stejný, zde je jasné, že se jedná o minulost. V přítomnosti by totiž bylo ‘it costs’.
- Hrál jsem tenis.
- Hráli jsme tenis.
- Hrál jsi tenis.
- Hráli jste tenis.
- Hrál tenis.
- Hráli tenis.
- Včera jsem tu knihu dočetl.
- Chtěli být sami.
- Hráli jsme nějaké hry a poslouchali hudbu.
- Políbil ji.
- Uvařil večeři.
- Kniha se mi líbila, ale film se mi vůbec nelíbil.
- Rok spolu bydleli.
- Potřeboval sprchu.
- Výtah zastavil a dveře se otevřely.
- Učili jsme se na ten test společně.
- Procházeli se ruku v ruce.
- Včera večer jsem se díval na skvělý film.
- Každý den pracoval od devíti do pěti.
- Upadl a zlomil si ruku.
- Můj pes vypil nějakou špinavou vodu.
- Minulý týden jsem si koupil nový telefon.
- Můj syn přišel domů v 5 ráno.
- minulý tvar je stejný jako základní tvar
- To CD mě stálo jen dva dolary.
- Udělal jsem všechno, co jsi chtěl.
- Táta mě dnes dovezl do školy.
- Snědli jsme velkou snídani.
- Tohle jsem našel pod tvou postelí.
- Podívej, co jsem dostal k Vánocům!
- Můj kamarád mi dal dobrou radu.
- Šli jsme se projít do parku.
- Měl jsem psa, když jsem byl dítě.
- Slyšel jsem o tvém dědovi. Je mi to líto.
- vypadá stejně jako <span class=“correct”><strong>left</strong></span> – levá strana
- Odešla, aniž by se rozloučila.
- Na cestě do práce jsem ztratil telefon.
- Poprvé se setkali na vysoké škole.
- Zaplatili jsme za drinky a odešli.
- minulý tvar je stejný jako základní tvar
- Dal jsem si do kávy příliš cukru.
- oba tvary se stejně píší, ale jinak vyslovují
- Hobbita jsem četl, když jsem byl dítě.
- pozor, vyslovujeme ‘sed’
- Řekl, že ji miluje.
- Viděl jsem tvoji sestru na letišti.
- Prodala svoje staré auto a koupila si nové.
- Seděli jsme na zemi a povídali si.
- Spal jsem jako mimino.
- vyslovujeme krátce!
- Vzal jsem si deštník pro všechny případy.
- Říkal jsem ti, abys byl opatrný!
- Ona si myslela, že jsem zloděj!
- Něco mě probudilo ve tři ráno.
- Nikdy nenosil kravatu.
- Stálo to 15 liber.