Re: Re: Re:

Můj otec sice neuměl anglicky, ale pár slovíček vychytal a naučil mě je. Měl pár knížek s konverzací, které louskal a naučil mě blbůstky, jako je „dobrý den“. Od té doby angličtinu miluju. Opakovali jsme si je ve volném času, i když to bylo jen počítání do pěti. I teď po jeho smrti – známky z angličtiny mám ze třídy skoro nejlepší, němčinu nemám ráda, nejde mi, učím se i jiné jazyky, samoučně, ale AJ pořád vyhrává. Trošku mě mrzí, že jsem mu to nemohla oplatit a anglicky jej naučit.

A nepřipadá mi, že bych se nenašla nebo to omezilo můj vývoj. Tady nejde o vtloukání do hlavy, ale že ten rodič to slůvko třeba ve větě nahradí. Je to jako když se dítě učí česky, jen v té době už česky umí, a ty slůvka, které česky používá běžně, mu říct anglicky a semtam se zeptat, jestli si to ještě pamatuje. Jde to, si myslím.

Re: Re: Re: Re:

Myslím, že v tomto se shodneme. S popsaným způsobem nemám nejmenší problém.

„Problém nevidím ve školních lavicích instalovaných ve školce, ale v předčasném vystavení dítěte dalšímu jazyku (potažmo kultuře)“..ha ha, to je dobrý.. Ja naopak zase vidim problem v tom, ze Cesi patri stale do vychodni evropy, kde je vysoka mira xenofobie a o jejichz obyvatelich se vtipkuje, ze neumi dobre cizi jazyky. Jedte se podivat obcas take za hranice te „smutne zeme“ uprostred evropy, pak byste mozna byla rada, kdyby vase dite cas od casu prislo do styku tez s jinou kulturou. Ale asi mate pravdu, je to opravdu hrozne, kdyz se napriklad deti ve svycarsku od utleho veku v lavicich uci vicero jazyku, mohou se nam totiz potom smat hned v nekolika jazycich najednou. Podle meho nazoru, takto muze mluvit pouze clovek, ktery nema zkusenosti. Obecne je to ale vec kazdeho rodice, jak bude vychovavat svoje deti a k cemu je povede. Pokud budu chtit, aby moje dcera byla prodavackou na male vsi a mluvila s cizincem stylem „se nauc cesky“, nemusim dite k cizimu jazyku vest ani v destvi, kdy je to pro nej jednodussi, tak ani v pokrocilejsim ve­ku.