Vydáno dne 04.11.2021
Jaké je základní pořadí slov v anglické větě? Kam patří podmět,
sloveso, předmět a příslovečné určení?
České věty mají slovosled volnější, ale v angličtině má pořadí slov ve větě pevný pořádek. Klasická věta začíná podmětem (kdo? co?), za ním je sloveso a případně jeho předmět, a nakonec patří příslovečná určení (např. způsobu, místa, času apod.)
podmět | sloveso | předmět | způsob, místo, čas.. |
---|---|---|---|
John | watched | TV | in the evening. |
I | like | the book | very much. |
My friend | lives | in Germany. |
Oznamovací věty tedy zpravidla začínají základní dvojicí podmět + sloveso.
Jack is very tall. *1
My dad works in a bookstore. *2
The bus is here. *3
She likes blueberry ice cream. *4
My parents don't live here. *5
Ben is reading the newspaper. *6
Podmět by měl být vyjádřený, i když bychom ho v češtině vynechali.
We don't have time! *7 – v češtině stačí nemáme, v angličtině musí být my nemáme.
It's cold today. *8 – podmětem je tu it, i když vlastně nic konkrétního neznamená.
Toto pořadí podmět + sloveso je v angličtině zcela zásadní a až na výjimky se objevuje ve všech oznamovacích větách. Mezi výjimky patří např. vazba there is / there are, které se věnujeme detailně jinde.
Pokud má sloveso předmět, bude následovat ihned za slovesem. Mezi sloveso a předmět nic nevkládáme!
Billy likes hip-hop. *9
Eric loves Donna. *10
Michael is playing football. *11
My dad likes listening to the radio. *12 (sloveso listen se pojí s předložkou to, předmět bude až za předložkou)
Český slovosled se někdy v tomto zcela liší. Věta ‘já ty peníze nemám’ v angličtině musí být ‘já nemám ty peníze’. Věta ‘on ji zná’ v angličtině musí být ‘on zná ji’.
I don't have the money. *13 (I don't the money have)
He knows her. *14 (He her knows)
Určitě tedy nelze z češtiny překládat do angličtiny slovo od slova. Takové věty by nebyly srozumitelné. Totéž platí u překladu z angličtiny do češtiny. České věty, které by kopírovaly anglický slovosled, by zněly nepřirozeně a kostrbatě.
Příslovečná určení (např. způsobu, místa nebo času) bývají zpravidla až za podmětem, slovesem a jeho případným předmětem. Jednoduše řečeno, příslovečná určení patří na konec věty.
He read the text very carefully. *15 – příslovečné určení způsobu
I didn't see her at school. *16 – příslovečné určení místa
I'll call you in the morning. *17 – příslovečné určení času
V případě kombinace místa a času se držíme tohoto slovosledu: nejprve místo, potom čas.
She lived in London for two years. *18
My parents don't go to work on Sundays. *19
Let's meet in front of the station at 7:30. *20
Příslovečná určení (obzvláště času) mohou být ale i na začátku věty.
On Fridays I usually start work at 9. *21
Tomorrow I'm staying home. *22