Úrovně znalosti angličtiny
Umět určit, na jaké úrovni znalosti angličtiny se nalézáte, je
poměrně důležité. Tento údaj se např. uvádí v životopise, vyplňuje
se do různých formulářů a dotazníků. Navíc je dobré mít svoji úroveň
pokročilosti na mysli při výběru vhodných studijních materiálů,
učebnic, slovníků apod. I většina článků a testů na našem webu nese
označení úrovně, pro kterou byla primárně napsána.
Lidé běžně pro tyto účely používají dost omezený slovník:
začátečník / pokročilý. Rozdělení na dvě úrovně
však zajisté nestačí. Všeobecně se ve světě cizojazyčného
vzdělávání používají dva typy klasifikace: na jedné straně je již
léta používaná tradiční britská klasifikace a na druhé
je poměrně nová klasifikace dle společného evropského rámce pro
jazyky (Common European Framework).
Tradiční britská klasifikace
Tento způsob určování úrovně znalosti jazyka používají stále
ještě všechna britská nakladatelství (především Oxford, Cambridge,
Macmillan Heinemann, Longman). Tento typ označení naleznete na většině
studijních materiálů pro studenty angličtiny (včetně našeho webu). Tato
klasifikace rozlišuje následující úrovně:
- starter
- elementary
- pre-intermediate
- intermediate
- upper-intermediate
- advanced
Každá z těchto úrovní odpovídá zhruba jednomu roku běžného studia
angličtiny. Detailní vysvětlení každé z těchto úrovní
naleznete níže.
Společný evropský rámec
Společný evropský referenční rámec pro jazyky (Common European Framework of Reference for Languages) byl
vyvinut v letech 1998–2000 ve snaze sjednotit systém vzdělávání a
testování znalosti cizích jazyků v Evropě. Ten rozděluje studenty do
tří základních úrovní, A (začátečník),
B
(nezávislý), C (způsobilý), z nichž každá úroveň je dále
rozdělena na dvě části: A1, A2, B1, B2, C1, C2.
Definice úrovní
Nyní si uvedeme stručný popis jednotlivých úrovní dle tradiční
britské klasifikace. V závorkách jsou uvedeny úrovně podle společného
evropského rámce, které dané úrovni nejvíce odpovídají. Jisté odchylky
mezi těmito dvěma způsoby označení jsou možné.
Starter /
Beginner
úplný začátečník
- Žádná či velice malá znalost angličtiny.
- Student se učí základní slovní zásobu a gramatiku, seznamuje se
s anglickou výslovností.
- Učí se odpovídat na běžné osobní otázky (jméno, věk apod.)
Elementary (A 1)
pokročilý začátečník
/ falešný začátečník
- Student již ovládá základní slovní zásobu a gramatiku, anglická
slova umí vyslovovat, pasivně rozumí psanému a mluvenému projevu
týkajícího se osobních informací a základních každodenních situací (za
předpokladu, že mluvčí mluví pomalu a zřetelně).
- Dokáže jednoduše odpovědět na otázky týkající se jeho samého a
jeho každodenního života (moje rodina, moje záliby, můj dům apod.)
- Dovede používat angličtinu k uspokojení základních potřeb (zeptat se
na cestu, koupit si jídlo apod.), dovede klást jednoduché otázky.
mírně pokročilý
- Student rozumí mluvenému i psanému projevu v oblastech, které se ho
bezprostředně týkají, dovede na tato témata vést rozhovor, dokáže se
v běžných situacích domluvit v cizí zemi, dovede mluvit o svých
zážitcích, zkušenostech, plánech, ambicích, umí vysvětlit a zdůvodnit
své jednání a to i písemnou formou.
- Jeho mluvený projev je plynulejší, psaný projev komplexnější (dovede
používat jednodušší souvětí) a slovní zásoba se prohlubuje a
konkretizuje.
- zkoušky např.: KET (Key English Test)
středně pokročilý
- Rozumí hlavním myšlenkám běžného mluveného i psaného projevu
obsahujícího i neznámé výrazy a to i těch, které se týkají
abstraktních témat.
- Dokáže spontánně reagovat při rozhovoru s rodilým mluvčím. Jeho
mluvený projev je víceméně plynulý.
- Dokáže se plynně vyjadřovat psanou formou, vyjádřit a vysvětlit tak
svůj názor na současné problémy.
- Rozlišuje formální a neformální jazyk. Používá základní
idiomatická spojení.
- zkoušky např.: PET (Preliminary English Test)
vyšší
- Student je schopen plynně konverzovat na konkrétní, abstraktní a
odborná témata.
- Bez větších problémů čte a rozumí autentickým cizojazyčným textům
(knihy, periodika), rozumí mluvenému projevu a rozlišuje různé přízvuky
či dialekty. – Rozumí složitějším gramatickým jevům, slovním
spojením a idiomům a sám je dokáže používat.
- Jeho výslovnost se již více přibližuje výslovnosti rodilých
mluvčích (libovolné variace angličtiny).
- Dovede napsat souvislý strukturovaný text, např. esej, článek,
úvahu apod.
- zkoušky např.: ‘malá státní zkouška’, FCE (First
Certificate)
Advanced (C 1)
pokročilý
- Bez problému rozumí delšímu autentickému mluvenému i psanému
projevu, rozeznává skrytý význam textu.
- Mluví rychle a plynule, aniž by hledal neznámá slova. Flexibilně
používá angličtinu pro společenské, studijní a profesní potřeby. Jeho
psaný text je jasný, vhodně strukturovaný a členěný.
- zkoušky např.: ‘velká státní zkouška’, CAE (Certificate in
Advanced English)
Proficient (C 2)
jazykově způsobilý
- Bez námahy rozumí téměř všemu, co slyší či čte. Jeho mluvený
i písemný projev je velice plynulý, srozumitelný a přesný.
- Rozlišuje drobné významové rozdíly mezi slovy či frázemi, rozlišuje
velké množství odborných termínů, regionálních výrazů, slangu.
- Dovede zpracovávat informace a ty dále interpretovat a reagovat na ně,
kritizovat je apod.
- Rodilý mluvčí si v jeho mluveném či psaném projevu nevšimne chyb
v gramatice, použití slov a frází, výslovnosti, apod. a na první pohled
nepozná, že se nejedná o rodilého mluvčího.
- zkoušky např.: CPE (Certificate of Proficiency in English)
Jak svoji úroveň určit
Podle výše uvedených definic si lze celkem snadno svoji úroveň najít.
Bude to však velice subjektivní. Objektivní posouzení vaší úrovně je
dobré nechat na odborníkovi. Existuje samozřejmě velké množství testů
které vám vaši úroveň zjistí, ale ty nejsou příliš spolehlivé.
Některé používají jako jediné kritérium gramatiku, jiné jsou
komplexnější a obsahují test gramatiky, slovní zásoby, poslechu a čtení
s porozuměním apod. To však nemůže ke správnému určení úrovně
stačit. Žádný test nemůže zhodnotit kvalitu vašeho mluveného a psaného
projevu a tyto dva prvky jsou pro určení úrovně zásadní.