Vydáno dne 11.10.2010
Podle Marka Víta, který se řadu let věnuje výuce angličtiny, je při výuce cizích jazyků nejdůležitější motivace. A třeťáky, kteří s jazykem začínají, nesmíme v žádném případě odradit. Povídali jsme si o tom, co ve výuce cizích jazyků „funguje“, a co nikoli. (Rozhovor z časopisu Rodina a škola)
Proč bychom měli umět alespoň jeden cizí jazyk?
Znalost cizího jazyka nás může velice obohatit. Každý jistě zná hezké české přísloví o znalosti jazyků a o tom, kolikrát jsme člověkem. Ti, kdo se alespoň jeden jazyk opravdu naučili, si význam tohoto rčení jistě dobře uvědomují. Jsme-li "jednou člověkem", žijeme, pracujeme, vnímáme svět okolo nás, máme své sny, radosti i starosti. Naučíme-li se nový jazyk, náš život dostane nový rozměr. Nejen, že přibude pracovních příležitostí, ale naučíme se věci vnímat jinak, otevře se nám zcela nový svět.
To, co jsem řekl, skutečně částečně platí pro každý cizí jazyk, ale v dnešní době již nelze jazyky, ani ty světové, stavět na stejnou úroveň. Stoupající důležitost angličtiny nelze přehlížet a její znalost je již často považována za součást gramotnosti.
Děti se cizí jazyk učí povinně. Jak jim pomoci, aby našly motivaci, věděly, že jim angličtina, němčina či francouzština k něčemu budou?
Motivovat děti k učení by mělo být jedním z hlavních cílů učitelů, kteří s výukou cizího jazyka ve třetí třídě začínají. Pokud se jim to nepodaří, jen málo dětí si časem k jazyku najde cestu.
Člověk musí především vidět, že se učí něco praktického, něco, co existuje i mimo školní zdi. V případě angličtiny nemusíme ani chodit daleko, i když nejbližší anglicky mluvící země je od nás přes 1000 km vzdálená. Učitel má navíc k dispozici technické vymoženosti 20. a 21. století, díky kterým mohou mít děti anglicky mluvící svět na dosah ruky.
Jde vůbec skloubit učení a zábava?
Myslím, že ano, a ve výuce cizích jazyků to platí obzvláště. Skoro vše, co mají děti a studenti rádi, lze ve výuce jazyků použít - hry, písničky, pohyb, filmy, pohádky, počítače, internet, počítačové hry...
Cizí jazyky se dnes učí jinak než v době, kdy jsme chodili do školy. Biflování slovíček a gramatiky nahradila komunikace v cílovém jazyce. Můžete přiblížit zásady moderní výuky cizích jazyků?
Sama jste základní princip moderní výuky vystihla oním přechodem od biflování ke komunikaci. Angličtina a další "západní" jazyky se v minulosti u nás učily pouze teoreticky. Hlavní důraz byl kladen na jazykové prostředky (především gramatiku a slovní zásobu) a případně reálie, zatímco řečové dovednosti musely jít stranou. Tento přístup je nahrazován tím, ve kterém nám jde o to, abychom rozuměli a aby rozuměli nám. Klíčovým slovem je tzv. komunikativní kompetence.
Taková výuka probíhá s co nejmenším použitím mateřského jazyka studentů, komunikace mezi učitelem a žáky i mezi žáky navzájem je tedy v angličtině. Dokonce učební materiály neobsahují češtinu mnohdy vůbec. Z toho vyplývá, že svoji roli zcela úplně ztrácí překládání slovíček, vět či celých článků. Důraz je kladen více na schopnost domluvit se než být schopen vytvářet bezchybné věty. Chyba obecně již není považována za "hřích", ale za přínos. Role učitele už nespočívá ve vysvětlení látky, ale jeho úkol je spíše pomáhat žákům, aby určitá pravidla a zákonitosti sami pochopili.
S výukou cizích jazyků nám často naskočí slovo "dril". Mají drilové metody i dnes své místo ve výuce?
Některým jazykářům zase naskočí husí kůže, když slyší slovo "dril". Ve většině moderních vyučovacích metod dril místo nemá, i když někdy může studentům pomoci zažít si některé složitější gramatické struktury či fonetické jevy.
V kolika letech by se děti měly začít seznamovat s cizím jazykem?
Na toto téma se již mnohokrát diskutovalo. Každý člověk, ať laik, psycholog či pedagog má názor trochu jiný. Určitě je dobré i přínosné, když je to co nejdříve, ale je nutno vzít v potaz mnoho faktorů.
Mají děti, které se učí např. anglicky už odmalinka nebo od školky, výhodu proti těm, které začnou až ve škole?
Určitě mají, a to převážně v tom, že se nebojí cizí jazyk používat, není pro ně nepřirozené vyslovovat hlásky, které čeština nezná, nepřekvapí je jiný slovní přízvuk či odlišná intonace. I když dítě umí třeba jen pár písniček a barviček a zvířátek, už to mu dává podstatný náskok.
A má smysl investovat do výuky cizího jazyka u předškoláka, když nevíme, zda se povede zachovat kontinuita?
Toto není úplně jednoznačné. Jsou různé úrovně výuky, každá je jinak náročná, jinak nákladná a má úplně jiné výsledky. Pár písniček a zvířátek týdně, jak jsem např. před chvílí zmínil, nedovede dítě k plynulosti v angličtině. Je to ale určitě dobré právě z toho důvodu, aby se dítě s cizím jazykem seznámilo, ať už bude zachována kontinuita, nebo ne. Na druhou stranu ale také rodič může investovat do intenzivnější výuky, která bude znamenat třeba i několik hodin denně. Tam je určitě nutné, aby to nebyl jen jakýsi módní výstřelek rodičů - letos ho dáme na angličtinu a příští rok třeba na kreslení.
Mohou školní děti efektivně pracovat s učebnicemi, které jsou pouze ve vyučovaném jazyce, nebo jsou pro ně lepší ty, které mají české doplňky?
Stoprocentně. Vím, že někteří učitelé preferují české materiály, ale myslím, že je lepší používat učebnice anglické. Mnozí si neuvědomují, že role učebnice je ve výuce jazyků jiná než třeba v prvouce, chemii apod. Učebnice cizího jazyka jsou spíše takovým souborem pracovních materiálů a textů. Jsou určeny k tomu, aby se s nimi pracovalo ve třídě, s učitelem.
Mnoho moderních učebnic jazyků má navíc pracovní sešit, který je určen především pro domácí přípravu. Tam je čeština na místě, protože doma dítě nemá k dispozici učitele či člověka, který by mu cvičení vysvětlil. Pokročilejší žáci a studenti by si ale již měli umět poradit i zde bez češtiny, tedy měli by umět používat např. slovník a další materiály.
Může se cizí jazyk efektivně naučit i člověk, který už není ve věku žáka nebo studenta?
Věk je pro učení jazyka důležitým faktorem a nelze ho ignorovat. Na druhou stranu by se věk neměl stávat výmluvou. Člověk ve středním věku samozřejmě nebude vykazovat takové pokroky jako desetileté dítě, ale to neznamená, že jakákoliv snaha přijde nazmar. Za dobu, co se výuce angličtiny věnuji, jsem se již setkal (ať již osobně nebo prostřednictvím stránek Help for English) s mnoha lidmi, kteří se začali učit angličtinu a došli s ní na takovou úroveň, která jim umožnila okusit něco nového a myslím, že toho úsilí nelitovali.
A je možné dobře se naučit cizí jazyk, aniž bychom nějakou dobu žili v zemi, kde se jím mluví?
Ano. Sám jsem toho příkladem. V anglicky mluvící zemi jsem nikdy nepobýval delší dobu. Cestování, jazykové stáže, přestěhování se do dané země - to vše může pomoci, může to naši práci výrazně usnadnit, ale nikdy to neudělá vše za nás. A naopak - člověk, který nemůže cestovat, má tolik možností obklopit se angličtinou i ve své zemi.
Co je pro úspěch důležitější - talent, motivace, píle, dobrá učebnice, kvalitní učitel...?
Talent, ten patří do trojice nejčastějších výmluv. "Už jsem na to starý." "Nikdy jsem nikde nebyl." "Nemám talent na jazyky." Talent na jazyky podle mého názoru potřebujete v případě, kdy se jich chcete naučit třeba deset. Aby se člověk naučil např. angličtinu na obstojné úrovni, k tomu žádný zvláštní talent nepotřebuje. Dobrá učebnice, dobrý učitel - to jsou jistě věci, které přijdou vhod, ale opět nejsou zárukou úspěchu. Ani dobrý učitel používající dobré metody a dobré učební materiály nemůže naučit člověka, který se učit vlastně nechce. A naopak, člověk, který chce, se může naučit i s učitelem, který není tak dobrý, který používá trošku zastaralejší učebnice apod. Nejdůležitější je motivace a píle. Když se totiž opravdu chce, ono to opravdu jde.
A jak poznám kvalitního učitele?
Pojem "kvalitní učitel" bude mít jistě jiný obsah, půjde-li o učitele na základní škole či o učitele večerních kurzů pro dospělé. Je ale věc, kterou by měli mít všichni společnou, něco, bez čeho to opravdu nejde. Učitel angličtiny by se měl o svůj obor zajímat. Nemělo by se stát, že si od svých vysokoškolských státnic neotevřel žádnou anglickou knížku, gramatiku, cvičebnici slovní zásoby či prostě jen nějakou beletrii, nepřečetl si nic o nových metodách, a nemá ani takové materiály k dispozici. Bohužel, je mnoho učitelů, pro které je jejich práce jen zaměstnáním. Ti mohou jen těžko své žáky a studenty motivovat a vést.
Zajímavou skupinou učitelů jsou rodilí mluvčí. Pro mnohé jsou zárukou kvality, ale to tak vůbec nemusí být. Tito lektoři totiž často nemají žádné vzdělání či zkušenosti v oblasti výuky jazyků. Povídání s nimi v hodinách je jistě zajímavé a motivující, ale takové výuce chybí směr, systematičnost, hloubka a důslednost. I zde platí, že by učitel měl mít zájem o svůj obor. Pokud lektor zájem nemá a zůstane u povrchní konverzace, nelze ho nazvat "kvalitním učitelem".
Někteří lidé se učí cizí jazyk jako samouci. Mohou se ho naučit doopravdy? A na co by měl samouk myslet, aby se učil opravdu efektivně?
Myslím, že pojem "samouk" už není ve světě učení se jazykům (obzvláště angličtiny) tak jednoduše definovatelný. Myslím, že každý, kdo se chce anglicky skutečně dobře naučit, musí (zdůrazňuje) být do určité míry samouk a mít k učení přístup samouka. Naopak lze říci, že nyní ani samouci nejsou na učení sami. Internet je velice interaktivní médium a poskytuje možnosti cizí jazyk studovat i používat, a to dokonce s živými anglicky mluvícími lidmi. Studenti mají díky výukovým portálům k dispozici obrovské množství kvalitních učebních materiálů a prostřednictvím diskusních fór se mohou ptát učitelů i rodilých mluvčích snad na cokoliv s daným jazykem spojené. S touto vizí jsme také v roce 2005 s Petrem Hudíkem začali vytvářet webové stránky Help for English.
Jestli se mohou doopravdy naučit, na to by jistě mohlo odpovědět množství našich čtenářů, kteří během doby, kdy na Help for English chodí, udělali znatelné pokroky.
Co byste poradil člověku, který se chce začít učit cizí jazyk?
Je to cesta dlouhá a to může leckoho brzy odradit. Snažte se najít něco, co vám to putování zpříjemní. Pokud vytrváte, uvidíte, že po cestě jsou pro vás připraveny skvělé odměny - možnost užít si např. svůj oblíbený seriál v původním znění, přečíst si pěknou a napínavou knížku (i když třeba zjednodušenou) v "originále", popovídat si s příjemnými lidmi z cizí země, poslechnout si oblíbenou písničku a najednou si uvědomit, že vlastně víte, co se v ní zpívá...
Někteří lektoři nedají dopustit na hlasité čtení textů z učebnice a jiní ho považují za přežitek. Co si myslíte o praxi, že v hodině žáci nebo studenti nahlas čtou?
Samozřejmě záleží na tom, z jakého důvodu učitel toto po studentech požaduje. Jako nácvik výslovnosti budiž. Předčítání delších textů či článků ale moc velký přínos pro učení nemá. Já na univerzitě u zkoušky z praktického jazyka čtení nahlas požaduji, ale to je proto, že učím budoucí učitele angličtiny a ti musí být schopni text (i delší) srozumitelně, plynule a poutavě přečíst.
Má význam číst tzv. zjednodušenou četbu?
Ano, patřím mezi ty, kteří zjednodušenou četbu velmi doporučují. Důvodů je hned několik. Taková četba je především velmi motivující. Především si student může vybrat ze stovek nejrůznějších titulů a číst tak něco, co by normálně četl i ve svém jazyce (včetně detektivek, thrillerů, sci-fi apod.). Druhým důvodem je, že taková knížka snadno může splňovat to, čemu didaktici říkají L+1 - aby úkol byl motivující, měl by být o jeden krok před úrovní, na které student je. Začátečník si tedy může např. vybrat knížku na úrovni jen o krůček vyšší, než je jeho angličtina. Seznámí se zde se stravitelným množstvím nových slovíček, obratů a struktur, a přitom bude text jako celek stále dobře srozumitelný. Učení tak proběhne přirozeně, nenásilnou formou. Student si bude moci užít celou knihu v cizím jazyce. Originály nejsou pro méně pokročilé vůbec vhodné, protože úroveň jazyka je neúměrně vyšší a takové čtení velmi demotivující. Někdo preferuje tzv. zrcadlovou četbu, ale ani tu studentům moc nedoporučuji. Zrcadlové knihy nejsou psané pro studenty. Jedná se většinou o plná díla, která nebyla zjednodušená. Styl, gramatika, slovní zásoba tedy vůbec neodpovídá potřebám studentů angličtiny. Takovému příběhu student většinou vůbec nerozumí a musí se dívat vpravo na český překlad. Slovíčka, která najde, jsou jen zřídka vhodná pro každodenní používání, a tak i když vám tu a tam nějaké slovo zůstane v paměti, nebudete ho stejně moci použít. Navíc opírání se o český překlad zcela zazdí jakékoli snahy vašeho mozku naučit se rozumět přímo v angličtině.
Ráda poslouchám různé rozhlasové hry a nahrávky v angličtině, i když ne všemu vždy rozumím. Má pasivní poslech smysl? Když totiž čeští hokejisté mluví o svých zkušenostech ze zámoří, říkají, že se anglicky naučili z televize. Je možné naučit se jazyk pouze pasivním sledováním filmů a zpráv?
Jakýkoli kontakt s cílovým jazykem má určitě nějaký smysl. Vždyť tak se přece učí malé děti svůj mateřský jazyk - nejprve jen vnímají podněty valící se na ně z jejich okolí. Pomaličku začínají některým věcem rozumět a ještě pomaleji se je i učí používat. Druhá věc je ale ta, že žák či student nemá čas celé hodiny, dny a roky ležet v postýlce, poslouchat, experimentovat a smát se na rodiče, kteří jsou celí bez sebe z toho, že jejich ratolest řekla poprvé "ma".
Aby učení bylo efektivní, opět by mělo být dodrženo pravidlo L+1. To, co posloucháme či sledujeme, by mělo odpovídat naší úrovni pokročilosti. Jazyková nakladatelství nabízejí audio knihy a dokonce DVD, která to splňují, proč toho tedy nevyužít?
Ještě k těm filmům... Je lepší sledovat je v původním znění s českými titulky, nebo jsou vhodnější anglické (německé...)?
České titulky mají několik nevýhod. Tou hlavní je, že jakmile se objeví první titulek, člověk přestane vnímat angličtinu a až do konce filmu jen čte. Neproběhne téměř žádné učení. Použijeme-li anglické titulky, po celou dobu trvání filmu či epizody seriálu budeme vnímat zvukovou i psanou podobu jazyka. Takový titulek samozřejmě nezaručí, že budeme rozumět všemu, ale výrazně usnadní porozumění. Největším problémem při poslechu je totiž to, že se v angličtině slova vážou dohromady, a je tedy pro studenta obtížné rozeznat, kde jedno slovo končí a druhé začíná. Často potom vůbec nerozumí větě, i když jednotlivá slovíčka vlastně zná. Kolikrát jsem např. odpovídal na dotaz, jak to, že rodilí mluvčí ve filmech apod. často říkají "what do you doing" (což je nepřípustná gramatická struktura). Odpověď je jednoduchá - oni říkají "what are you doing", vlivem vázání slov z toho ale vyzní něco jako ono "what do you...". Anglické titulky tento problém částečně odstraní a pomohou nám uvědomit si, že opravdová živá angličtina nezní jako učitel, který pro studenty pečlivě vyslovuje každou hlásku.
Trh s jazykovými učebnicemi a materiály je hodně bohatý. Objevují se na něm i různé "zázračné" pomůcky, které mají napomoci tomu, že se člověk naučí jazyk snadno, rychle a bezbolestně. Fungují tyhle věci, nebo je to jen tahání peněz z kapes?
Několik takových jsem viděl, jeden jsem dokonce dostal od nešťastných studentů, kteří si ho pořídili za několik tisíc a zjistili, že to není takový zázrak, jaký jim byl slibován. Tyto produkty jsou známé tím, že odvrhují všechny ostatní metody a tvrdí, že jenom ta jejich je efektivní. Slibují, že s nimi se naučí jazyk každý a bez námahy. Kvalita těchto materiálů je ale většinou velice nízká a obsah zcela neúměrný prodejním cenám.
Věnujete se výuce angličtiny. Proč jste si vybral právě tento jazyk, co se vám na angličtině líbí?
Již od dětství jsem miloval anglofonní hudbu, americké filmy, počítačové hry a knihy anglicky mluvících autorů, a proto jsem přirozeně směřoval k angličtině. Z koníčku se postupně stala neoddělitelná část mého života. Angličtina mě nyní živí a zároveň ji používám jako prostředek komunikace a v nemalé míře i zábavy.
Řadu let se věnujete internetovému fóru Help for English. Procházela jsem si starší příspěvky a mám dojem, že fórum během let "vyrostlo" a změnilo se v sociální síť nadšenců pro angličtinu. Proč jste fórum zakládal? A jak vnímáte jeho současnou podobu?
Ano, současná podoba stránek Help for English je něco, co jsme si v době založení stránek ani nedovedli představit. Mým prvním záměrem bylo jednoduše mít na internetu kam dávat mým studentům materiály pro samostudium. Jako učitel, jehož programátorské schopnosti jsou dost omezené, jsem mnoho možností na rozvoj stránek neměl. Seznámil jsem se ale s tehdejším studentem gymnázia Petrem Hudíkem, který se pro věc nadchl, a společnými silami jsme vybudovali portál, který nabízel prvky, které tehdy nebyly běžně k vidění na výukových stránkách doma ani v zahraničí (myslím tím nyní např. interaktivní testy s vysvětlením všech odpovědí, vlastní překladový a výkladový slovníček s možností "zkoušení slovíček" apod.) a hlavně byl zcela zdarma a bez reklam.
Mám velkou radost, že jsme za těch pět let takto vyrostli a že jsme mohli posloužit tisícům studentů angličtiny. Těší mě také to, že mnozí se na naše stránky denně vracejí a je vidět, že naše úsilí nebylo marné.
Marie Těthalová
Tento článek původně vyšel v časopise Rodina a škola. Použito se svolením.