Výslovnost: měkké /i/ a tvrdé /ɪ/
Vydáno dne 07.06.2022
Angličtina má dva odlišné způsoby vyslovování samohlásky ‘i’,
jeden je tvrdší a jeden měkčí. Kdy se používá který?
Měkké a tvrdé i
Nadpis dnešního článku je trochu zavádějící, protože se netýká písmen i a y, ale výslovnosti dvou podobných hlásek či fonémů. My jim v dnešním článku budeme říkat “měkké i” a “tvrdé i”, ačkoli to není správná fonetická terminologie.
Obě hlásky uvidíte např. ve slově pretty:
Uprostřed vidíte /ɪ/, na konci pak /i/. Jaký je mezi nimi rozdíl?
První i, tedy /ɪ/, se v angličtině vyslovuje vždy krátce, zní tvrdě, jako kdybychom se snažili v češtině naznačit, že máme na mysli ypsilon a nikoliv měkké i (proto mu zde říkáme “tvrdé i”). Zvuk vzniká vzadu v ústní dutině, ústa jsou povolená, jazyk je dole. Zní hlubším tónem než české krátké i.
Druhá hláska (zde nazývaná “měkké i”) má přepis /i/ a v angličtině se objevuje především jako dlouhá samohláska. Zní měkce, jazyk se při její výslovnosti více blíží patru, ústa jsou přivřenější a zvuk vzniká více vpředu. Zní podobně, jako kdybychom se v češtině pokusili o přehnaně zdůrazněnou výslovnost měkkého i. Zní vyšším tónem než české dlouhé í.
Porovnejte:
bit/'bɪt/ |
beat/'bi:t/ |
| sit/'sɪt/ |
seat/'si:t/ |
| pick/'pɪk/ |
peak/'pi:k/ |
| sick/'sɪk/ |
seek/'si:k/ |
| lip/'lɪp/ |
leap/'li:p/ |
| pitch/'pɪtʃ/ |
peach/'pi:tʃ/ |
| lid/'lɪd/ |
lead/'li:d/ |
Určitě slyšíte, že výslovnost těchto slov se neliší pouze délkou samohlásky i. Dlouhé i není pouze prodloužená varianta krátkého i. V angličtině se dlouhé samohlásky vyslovují jinak a máme pro ně i jiný fonetický znak.
Zkuste si nyní další slovíčka:
Všimněte si, že “měkké i”, tedy /i/, má ve většině slov za sebou znak dvojtečky, který ve fonetické abecedě označuje dlouhou hlásku, tedy /i:/ – podobné českému “í”.
Pozn.: Více o symbolech mezinárodní fonetické abecedy (IPA) najdete v článku Fonetická abeceda.
S krátkou variantou měkkého /i/ se setkáme obzvláště na konci slov. Je to např. v těchto slovech:
V mnoha slovech se pak objeví obě samohlásky najednou, což je případ třeba již zmíněného slovíčka pretty:
Slyšíte? Každé i je trochu jiné.
Další taková slova jsou např.:
- city/'sɪti/
- pity/'pɪti/
- family/'fæməli/
- fifty/'fɪfti/
- quickly/'kwɪkli/
- timidly/'tɪmɪdli/
- interestingly/'ɪntrəstɪŋli/
České i
Zajímavé je porovnání s češtinou. Jak bylo řečeno, anglické krátké /ɪ/ je hlubší než české “i”, dlouhé /i:/ je vyšší než české “í”. Porovnejte výslovnost těchto anglických slov s českými. České protějšky si zkuste vyslovit co nejpřirozeněji sami.
- bit/'bɪt/
vs. české slovo byt (např. “můj byt”)
- beat/'bi:t/
vs. české slovo být (např. “chci být”)
- city/'sɪti/
vs. české slovo city (např. “hraje
na city”)
- leap/'li:p/
vs. české nespisovné líp (např. “udělej
to líp”)
Dvojhlásky
Na správnou výslovnost dbejte i tam, kde je i v rámci dvojhlásek. Tam se vždy jedná o “tvrdé I”:
Pozor! Nezaměňujte tuto dvojhlásku za dlouhé měkké i! Správná výslovnost: /hɪər/ a /bɪər/. Špatná ‘česká’ výslovnost: /hi:r/ a /bi:r/.
Je to důležité?
To je jistě otázka, na kterou si musíte odpovědět sami. Jde vám jen o to, abyste se domluvili, nebo usilujete o takovou angličtinu, které je dobře rozumět a zní přirozeně, téměř jako angličtina rodilého mluvčího? Pokud vám na správné výslovnosti záleží stejně jako například na správné gramatice, správném pravopise či kolokacích apod., určitě doporučujeme těmto dvěma hláskám věnovat pozornost.