Vydáno dne 12.02.2018
Jak se v angličtině stupňují přídavná jména? Kdy používáme
koncovky -er a -est a kdy opis se slovíčky more a most?
Podobně jako v češtině, i v angličtině lze většinu přídavných jmen tzv. stupňovat. Rozlišujeme tři stupně přídavných jmen:
V angličtině existují dva způsoby stupňování, které se používají podle typu přídavného jména. Tzv. krátká přídavná jména (zpravidla jednoslabičná) se stupňují pomocí koncovek a dlouhá přídavná jména se stupňují přidáním slovíček more (více) a most (nejvíce). Pojďme se na tyto dva způsoby stupňování podívat podrobně.
Tzv. krátká přídavná jména se zpravidla skládají z jedné slabiky (např. nice, big, green, slow, či quick, small). Patří mezi ně i dvojslabičná přídavná jména končící na -y (happy, funny, healthy, pretty atd.) Jedná se zpravidla o slova germánského původu, pro stupňování se potom používají germánské koncovky -er a -est.
Mezi ‘krátká’ přídavná jména patří i některá další dvojslabičná přídavná jména, jako např. yellow, hollow, clever, stupid,
V pravopise komparativu a superlativu si všimněte těchto změn:
Slova končící na nevyslovované -e (např. nice, fine, large) mají jen jedno e (nicer, nikoliv niceer).
Je-li poslední slabika tvořena písmeny souhláska + samohláska + souhláska (např. big, thin, hot), dochází ke zdvojení (bigger, thinner, hotter). Více v článku Zdvojování koncové souhlásky.
U slov končících na -y, před kterým je souhláska (funny, dry apod.), dochází ke změně -y na -i (funnier, drier).
O pravopisných změnách obecně se dočtete také v článku Spelling: Pravopisné změny.
Výslovnost koncovek -er a -est je vždy slabá, nepřízvučná. Vždy se ale jedná o samostatnou slabiku. Studenti někdy dělají tu chybu, že např. slovíčko happiest vyslovují ‘hepíst’. Měla by tam ale být slyšet ona přidaná slabika – /hæ pi ɪst/ .
Dlouhá přídavná jména, tedy přídavná jména tvořená dvěma a více slabikami, nepoužívají koncovky, ale stupňují se přidáním příslovcí more/'mɔ:/ (více) a most/'məʊst/ (nejvíce) před přídavné jméno.
I. | II. – komparativ | III. – superlativ |
---|---|---|
interesting/'ɪntrəstɪŋ/ – zajímavý | more interesting – zajímavější | most interesting – nejzajímavější |
beautiful/'bju:tɪfl/- krásný | more beautiful – krásnější | most beautiful – nejkrásnější |
useful/'ju:sfl/- užitečný | more useful – užitečnější | most useful – nejužitečnější |
Některá přídavná jména se stupňují nepravidelně.
I. | II. – komparativ | III. – superlativ |
---|---|---|
good/'gʊd/ – dobrý | better/'betə/ – lepší | best/'best/ – nejlepší |
bad/'bæd/ – špatný | worse/'wɜ:s/ – horší | worst/'wɜ:st/ – nejhorší |
far/'fɑ:/- vzdálený, daleký | farther/'fɑ:ðə/- vzdálenější | farthest/'fɑ:ðəst/ – nejvzdálenější |
little/'lɪtl/- malý | lesser/'lesə/- menší, méně závažný | least/'li:st/ – nejmenší, nejméně závažný |
Slovíčko far může mít také tvary further/'fɜ:ðə/ a furthest/'fɜ:ðɪst/, obzvláště pokud se nejedná o vzdálenost, ale o pořadí.
U některých případů (obzvláště dvojslabičných přídavných jmen) není úplně snadné určit, jakým způsobem se budou stupňovat. Obecně ale platí, že pokud si nejste jistí, zda se dvojslabičné přídavné jméno stupňuje pomocí koncovek či pomocí opisu s more/most, je lepší použít opis, nikoliv koncovku.
Přídavná jména dvojslabičná končící na koncovku -er, -el, -le, -y, -ow, a -some (např. clever, yellow, handsome, friendly) se stupňují většinou pomocí koncovek. Ale např. eager, proper se stupňují opisem.
Některá jednoslabičná přídavná jména se stupňují pomocí opisů, jako např. just (spravedlivý) či apt (nadaný).
Často jsou ale přijatelné oba způsoby stupňování, např. u slovíček strict/'strɪkt/, clever/'klevə/, cruel/'krʊəl/, quiet/'kwaɪət/, handsome/'hænsəm/ atd.
Některá přídavná jména se stupňovat nedají vůbec. Jsou to ta, která mají ‘absolutní’ význam, tedy takový, nemůže být větší či menší, ale prostě takový je. Když je něco ‘rozbité’, tak to je absolutní. Nemůže to být rozbitější, či méně rozbité. Buď to rozbité je, nebo není. Podobně je to např. se slovíčkem ‘vroucí’. Oproti tomu přídavná jména ‘vysoký’ či ‘dobrý’ absolutní hodnotu nemají. U nich si můžeme představit jakousi škálu. Je-li někdo vysoký, někdo jiný může být o trochu vyšší, o hodně vyšší atd.
O nestupňovatelných přídavných jménech se dočtete také v článku Extrémní přídavná jména.
Většina slovníků neuvádí, jakým způsobem se přídavné jméno má stupňovat. Jedním z těch, které tuto informaci poskytují, je studijní slovník Merriam Webster.
Ukázali jsme si způsob stupňování přídavných jmen v angličtině a tvoření komparativu (druhého stupně) a superlativu (třetího stupně). Pojďme si vše ještě krátce shrnout.
S tím, jak tyto tvary správně používat, vás seznámíme v následujícím článku Stupňování: použití komparativu a superlativu.
Kromě přídavných jmen se stupňují také příslovce. O těch se dočtete v článku Stupňování příslovcí.