Cizí jazyk u předškoláků?
Ano, ale jen kvalitně
Předškolní děti mají jednu velkou výhodu - nové věci berou stejně samozřejmě jako ty, které už důvěrně znají. Nemají problém se spolužáky jiné barvy pleti, nezarazí je, že někdo mluví jinak. A toho je dobré využít, samozřejmě v rozumné míře a s rozmyslem.
Navíc se předškoláci učí cizí jazyk podobně jako mateřský. Důvodem je jejich "vývojové nastavení", které jim umožňuje přirozené osvojování cizí řeči tak, že se z ní za určitých okolností může stát další mateřština. Známe to z příkladů dětí vyrůstajících v bilingvních rodinách - pokud dospělí zachovají pravidlo, že každý mluví s dítětem svou mateřštinou, dítě se spontánně naučí mluvit oběma jazyky. Podle Marie Kárové z jazykové školy PROGRESS Language Institute s.r.o. má smysl začínat s jazykovým vzděláním už u předškoláků. "Nespornou výhodou pro zahájení výuky cizího jazyka u předškoláků je jejich schopnost rychle se učit novým věcem. Děti jsou bezprostřední, jdou na věc citem, nikoliv analyticky jako dospělí, a tedy si vše osvojují rychle, snadno a nenásilně, samozřejmě pokud jsou takovým způsobem vedeny." Její názor sdílí i Lucie Vlková z jazykové školy Slůně. "Malé děti nevnímají cizí jazyk jako 'cizí'. Učí se jej stejně jako jazyk ?rodný', je to pro ně hra, ne učení. Sledují melodii, rytmus, učí se odposlechem, opakováním, metodou pokus-omyl. A to bez zábran, které zpravidla máme my dospělí. Navíc v tomto období je pro ně přirozené, přímo geneticky dané se jazyk učit. A nezáleží na tom, který." Téhle genetické danosti velmi dobře využívají mateřské školy v pohraničí, které navazují partnerské vztahy se školkami v Německu, Rakousku nebo Polsku. A dá se jí využít i tehdy, chceme-li, aby si dítě osvojilo například angličtinu.
Slovíčka hrou
Jak by měla vypadat výuka malých dětí? Rozhodně ne tak, jak si pamatujeme ze svých školních let. Velkou výhodou je, když se v hodinách komunikuje jen v cílovém jazyce. Než jsem začala zjišťovat, jak na výuku cizích jazyků u předškoláků nahlížejí odborníci, zkusila jsem si ji na vlastní kůži. Při jednom semináři pro učitelky mateřských škol, které vyučují angličtinu, jsem zažila zajímavý experiment. Lektorka na nás "bez varování" spustila svahilsky. Mluvila pomalu, slova doprovázela pohyby a učila nás, jak se svahilsky řekne žirafa, slon nebo ryba. Po půlhodině her, které znají děti z mateřské školy jako "své boty", si většina z nás pamatovala, jak se pojmenuje pět zvířat, a po půlroce si stále vybavím nejméně dvě. Řekla bych, že děti, které mají přeci jen o něco "čerstvější" hlavu než já, si z podobně vedené výuky odnesou o něco víc. Cílem téhle zábavné vsuvky nebylo nic jiného než nám ukázat, že malé děti, na něž mluvíme cizí řečí, z toho nemusejí mít šok, ale mohou si to užít. A po pravdě, většina účastnic kurzu se po prvním údivu docela bavila.
A co si z kurzů odnášejí děti? Marie Kárová říká, že děti jsou schopné naučit se poměrně dost, přestože dochází do kurzu jednou týdně. "Hlavním cílem není to, aby dítě plynně mluvilo, toho se stejně při malé frekvenci kurzu ani nedočkáme, ale spíše aby porozumělo, vnímalo jazyk a osvojilo si základy. Děti mají širokou pasivní slovní zásobu. Funguje to s nimi stejně jako s nemluvnětem, které také nemluví, ale rozumí, co mu maminka říká. Předškolní děti jsou na tom s cizím jazykem podobně. Uvědomují si, že se jedná o cizí jazyk, rozumí pokynům a plní je, jen zpravidla nejsou samy schopné mluvit v celých větách. Čím častěji mají možnost setkávat se s cizím jazykem, tím se jejich aktivní slovní zásoba rozšiřuje," vysvětluje odbornice. A dodává, že se při výuce děti učí pojmenovat věci okolo sebe, svou rodinu, zvířátka a další, učí se písničky a básničky, s jejichž pomocí si opět rozšiřují aktivní slovní zásobu. Získávají pojem o cizím jazyce a získávají k němu pozitivní vztah. "Jelikož si cizí jazyk osvojují hravou metodou, výuka je baví a mají z ní radost," dodává Marie Kárová. I Lucie Vlková si myslí, že výuka by měla mít podobu hry. "Aktivity musí být krátké, střídat se, abychom udrželi pozornost dítěte. Lektor musí mluvit jednoduše a pomalu a výrazně přitom artikulovat. Děti jsou schopny se naučit používat jednoduché, krátké věty, písničky, říkanky. Nevnímají jazyk jako cizí, nebojí se mluvit," říká Lucie Vlková. Je dobré nemít moc velká očekávání, nemyslet si, že dítě po půlroce dokáže pojmenovat desítky věcí anglicky. Podle zkušených lektorek se dítě během lekce seznámí tak s pěti novými slovy a nějakou dobu mu trvá, než je dokáže používat a začlenit do svého repertoáru.
Pravidelnost výhodou
I když by se předškolák měl cizí jazyk učit hravě a nenásilně, je třeba dát jeho seznamování s novou řečí určitý řád. V mateřských školách se cizí jazyk vyučuje zpravidla jednou týdně - to v případě, že výuku zajišťuje agentura nebo jazyková škola. Pokud má školka štěstí na dobře jazykově vybavené učitelky, je to samozřejmě výhra, protože výuka pak může probíhat častěji, ideálně denně. Ale ani tak se z nás - rodičů - nesejme povinnost dítě při seznamování s novým jazykem podporovat a pomáhat mu, aby si nabyté pojmy co nejčastěji osvěžilo. Rozhodně bychom to neměli dělat stylem: "Řekni mi, jak se řekne auto," tím bychom dítě jen otrávili. Lucie Vlková tvrdí, že stačí čtvrthodina denně, kterou dítě stráví například poslechem cizojazyčných písniček. Je dobré vybrat nahrávky, které pořídili rodilí mluvčí. Zejména na trhu s pomůckami pro angličtinu se doslova roztrhl pytel s různými produkty, ale některé mají hodně spornou úroveň.
Stejně jako na pomůckách se nevyplácí šetřit na samotné výuce. My dospělí si často dokážeme něco vzít i z nekvalitní učebnice nebo kurzu, který není úplně šťastně vedený, protože máme svou osobní motivaci a víme, že se jazyk chceme naučit. Někdy i poznáme, že lektor nemá dobrý přízvuk, a dokážeme odhalit chybu, kterou udělal. Děti ale tuhle schopnost nemají, takže pokud je učí někdo, kdo chybně vyslovuje, má zažité špatné vazby a další odborné nedostatky, nepoznají to. A pokud je učí nadšená učitelka ze školky, která je sice skvělá, ale v angličtině dospěla na úroveň, která nestačí na její výuku, děti to nepoznají. Podle doporučení Evropské komise by vyučující cizího jazyka měl dosáhnout minimálně úrovně B2 (podle společného evropského referenčního rámce pro jazyky, který najdeme třena na stránkách ministerstva školství). Tato úroveň stačí v angličtině pro získání FCE, v němčině pro Goethe-Zertifikat, ve francouzštině pro DELF. A pokud má lektor vyšší vzdělání, rozhodně to není na škodu. Musíme se proto zajímat, jakou má učitel kvalifikaci. Rodilý mluvčí by zase měl mít za sebou kurz pro učitele.
Lucie Vlková ze Slůněte říká, že je dobré hodně zvažovat, do které školy dítě pošleme. "Důležité je znát, jakým způsobem výuka probíhá - je to opravdu hraní, nebo jen memorování slov? A neméně důležité jsou samozřejmě odborné znalosti lektora jak po jazykové, tak po pedagogické stránce. Je dobré využít dnů otevřených dveří nebo ukázkových hodin," doporučuje. I Marie Kárová z PROGRESS Language Institute s.r.o. rodičům radí, aby důkladně přemýšleli o výběru jazykové školy nebo lektora. "Rozhoduje řada faktorů. Třeba počet dětí ve skupině. Skupinová výuka je pro děti přínosná, ale pokud je skupina příliš velká, učitel nemá možnost se věnovat každému dítěti individuálně. Ideální jsou skupiny nejvýše o osmi dětech. Také je dobré, aby skupiny byly věkově homogenní," doporučuje Marie Kárová. "Základem je samozřejmě kvalitní lektor, dobrý pedagog. Musí to být flexibilní osobnost, která má cit pro děti a práce ji baví. Rodiče by se také měli zajímat o to, jaké zázemí má jazyková škola, zda má k dispozici pomůcky, moderní výukové programy a také zázemí pro lektory, kteří pro svou práci potřebují podporu," radí Marie Kárová.
I když každý předškolák rozhodně nemusí chodit do jazykovky nebo na kroužek cizího jazyka, nabízí mu raná výuka využití výhody, co časem zmizí - otevřeného "fonetického síta", díky němuž se cizí řeč učí stejně přirozeně jako svoji mateřštinu. Když se začne učit cizí jazyk později, bude mu déle trvat, než se v něm naučí myslet, a také se možná bude více koncentrovat na gramatiku než na řeč a porozumění. Myslím, že to stojí za to.
Kdy s cizím jazykem ještě počkat?
|
Mgr. Marie Těthalová
Tento článek původně vyšel v časopise Děti a my nakladatelství Portál. Použito se svolením.