YOU AND ME or YOU AND I?
Používání osobních zájmen jsme se již věnovali několikrát. Dnes se podíváme na některé spornější a složitější situace, kde použití podmětového či předmětového tvaru není tak jednoznačné.
Základy
I, you, he, she, it, we, you, they
Těmto tvarům říkáme podmětové tvary, v češtině většinou odpovídají prvnímu pádu (kdo? co?). Používáme je převážně v podmětu věty:
I am tall. *1
She goes to work. *2
They will be sorry! *3
me, you, him, her, it, us, you, them
Tyto tvary nazýváme předmětové, v češtině odpovídají pádovým osobním zájmenům (tedy ve druhém, třetím, čtvrtém, šestém a sedmém pádě). V angličtině je používáme následovně:
Jako předmět slovesa:
He saw me. *4
He gave her a ring. *5
Předmět předložky:
He was talking about me. *6
They didn't want to go with us. *7
What about me? *8
Pozor! U poslední věty používáme v češtině podmětový tvar, v angličtině je za předložkou, proto předmětový tvar.
Sponová slovesa (linking verbs)
Složitější je to s tzv. linking verbs, tedy například po slovesu být. Vezměme si třeba větu “to jsem byl já”. V češtině používáme podmětový tvar (já). V angličtině je možné obojí. Ve velmi formální angličtině se používá podmětový tvar, v neformální je to tvar předmětový:
It was I. – velmi formální
It was me. – běžná neformální angličtina
Při (formálním) telefonování často zaslechnete tuto větičku:
Yes, this is he/she. *9
Porovnávání a předložka THAN
Dalším často probíraným problémem je předložka than při porovnávání. Říkáme-li, že je např. někdo “vyšší než já”, v češtině používáme zájmeno v prvním pádu (já). V angličtině je to však jinak. Than je prostě předložka a za předložkou, jak jsme si napsali výše, se používá předmětový tvar:
He's taller than me. *10
We're stronger than them. *11
She's as stupid as him. *12
She has lived here longer than me. *13
Podmětový tvar se při porovnávání používá POUZE v případě, že za ním následuje sloveso:
He's taller than I am. *14
We're stronger than they are. *15
She's as stupid as he is. *16
She has lived here longer than I have. *17
you and I / you and me
Velmi sporným tématem jsou dvojité větné členy jako you and I, you and me, he and I, him and me apod. I zde by teoreticky měla platit základní pravidla, tedy jedná-li se o podmět, budou to podmětová zájmena, jedná-li se o předmět či spojení s předložkou, budou to předmětová zájmena:
You and I should talk. *18
She saw you and me. *19
It's going to stay between you and me. *20
Tak by to být mělo, ale realita je často zcela jiná. V neformální angličtině to totiž uslyšíte přesně obráceně a nikdo si z toho těžkou hlavu nedělá. To, co bylo velmi hovorové, je dnes již součástí každodenní mluvy Britů i Američanů. Gramatici sice proti tomu bojují, ale tento pohyb asi těžko zastaví.
Jak si s tím ale má poradit student angličtiny? Měli byste vědět, jak je to skutečně správně a umět si to odůvodnit. Ve školních pracích, esejích apod. by vám ona používaná, leč ne úplně gramaticky správná varianta, nemusela projít. V neformálních situacích určitě můžete používat, co se vám zachce. Nikdo vám kvůli tomu hlavu neutrhne. Ve škole by klidně mohl.
Když mluvíme o dvojitých členech, všimněte si pořadí:
Je-li součástí you, začínáme zájmenem you (je to ten člověk, se kterým hovoříme, tím začneme). Spojení you and I je přirozenější než I and you. Spojení you and she je přirozenější než she and you.
Je-li součástí zájmeno I či me, dáme ho spíše na konec (sám sebe člověk má tendenci odsunout až co nejvíce dozadu). Proto spojení he and I je přirozenější než I and he.
Samotné osobní zájmeno
V mluvené angličtině se často stane, že osobní zájmeno stojí úplně izolovaně. V takových případech je tendence spíše používat předmětový tvar.
Come here. – Who? Me? *21
Who is it? – Me! *22
She's pretty! – Her? No way. *23
Samotné osobní zájmeno (obzvláště me) často používáme před větou, abychom zdůraznili, o kom mluvíme.
Me, I don't know. *24
Závěrem
Jak vidíte, ne vždy je použití osobních zájmen jednoznačné. Problém spočívá především v rozdílech mezi správnou spisovnou angličtinou a angličtinou neformální, kterou používají lidé v každodenním mluveném projevu. Doporučujeme si všimnout obou tvarů a používání přizpůsobit situaci.
- Jsem vysoký.
- Chodí do práce.
- Toho budou litovat.
- Viděl mě.
- Dal jí prstýnek.
- Mluvil o mně.
- Nechtěli jít s námi.
- A co já?
- Ano, to jsem já (ano, u telefonu.)
- Je vyšší než já.
- Jsme silnější než oni.
- Je stejně hloupá jako on.
- Bydlí tu déle jež já.
- Je vyšší, než jsem já.
- Jsme silnější, než jsou oni.
- Je stejně hloupá, jako je on.
- Bydlí tu déle, než tu bydlím já.
- My dva bychom si měli promluvit.
- Viděla nás dva.
- Zůstane to jen mezi námi dvěma.
- Pojď sem. – Kdo? Já?
- Kdo je to? – Já!
- Je hezká. – Ona? To teda ani omylem.
- Co se mě týče, já nevím.