Podmínkové věty – první a druhý kondicionál
Tomu, jak se tvoří a co vyjadřuje první a druhý kondicionál, se věnujeme v článcích Podmínkové věty – druhý kondicionál (kdyby – tak by) a Podmínkové věty – první kondicionál (jestli – tak). Zde si dáme oba tyto základní kondicionály do kontrastu a zaměříme se na rozdíly mezi nimi.
Porovnejte:
první kondicionál | druhý kondicionál |
---|---|
if = jestli | if = kdyby |
Např. If it rains, we'll stay in. | Např. If it rained, we'd stay in. |
Jestli bude pršet, zůstaneme doma. | Kdyby pršelo, zůstali bychom doma. |
vedlejší věta obsahuje přítomný čas | vedlejší věta obsahuje minulý čas |
hlavní věta obsahuje will | hlavní věta obsahuje would |
říká, co se stane, jestli | říká, co by se stalo, kdyby |
situaci vnímáme jako možnou, reálnou, uskutečnitelnou | situaci vidíme jako nereálnou či nepravděpodobnou |
Gramatický rozdíl
Gramatické struktury se od sebe v prvním a druhém kondicionálu liší ve vedlejší i v hlavní větě. Ve vedlejší větě 1. kondicionálu je čas přítomný, v 2. kondicionálu minulý:
1. If it rains… – Jestli bude pršet…
2. If it rained… – Kdyby pršelo…
1. If he has time… – Jestli bude mít čas…
2. If he had time… – Kdyby měl čas…
Podobný rozdíl je i v hlavní větě. V prvním kondicionálu je čas budoucí s pomocným will (říkáme, co se možná stane), ve druhém je podmiňovací would (říkáme, co by se stalo).
1. …we will stay in. – …zůstaneme doma.
2. …we would stay in. – …zůstali bychom doma.
1. …he will visit us. – …navštíví nás.
2. …he would visit us. – …navštívil by nás.
Významový rozdíl
Jak se od sebe tyto podmínkové věty liší významem?
První kondicionál
První kondicionál se používá pro podmínky, jejichž naplnění mluvčí vidí jako reálné, možné, uskutečnitelné.
If it rains… – Je možné, že bude pršet, vidím to jako reálnou možnost.
If he has time… – Je možné, že bude mít čas, uvidíme.
Protože je reálné splnění podmínky, je tedy možný i následek.
If it rains, we will stay in. – Možná zůstaneme doma, nevím, závisí to na počasí.
If he has time, he will visit us. – Možná přijde na návštěvu, záleží to na jeho časových možnostech. Uvidíme.
Druhý kondicionál
Druhý kondicionál se naopak používá pro podmínky spíše hypotetické, nereálné, jen teoretické. Mluvčí předpokládá, že takové podmínky naplněné nebudou, nebo už ví, že splněné nejsou.
If it rained… – Kdyby pršelo… ale neprší, takže to říkám jen tak teoreticky.
If he had time… – Kdyby měl čas, ale on ho nemá, nebo ho pravděpodobně mít nebude (myslím si to, protože ho znám).
Protože vidíme jako nemožné či nepravděpodobné splnění podmínky, jako nemožný či nepravděpodobný vidíme i výsledek:
If it rained, we would stay in. – To, že bychom zůstali doma, je nepravděpodobné, nezůstaneme doma, protože neprší.
If he had time, he would visit us. – Jeho návštěvu nečekám, protože vím, že nemá čas.
Další okomentované příklady kondicionálů
If my kids were a little older, I would take them to Disneyland. *1 – Nereálná podmínka, moje děti jsou ještě moc malé, do Disneylandu tedy nepojedeme. Říkám to pouze teoreticky.
If you learn French, I'll take you to Paris next year. *2 – Reálná podmínka, říkám to jako reálnou možnost. Když se naučíš (a věřím, že to můžeš zvládnout), vezmu tě do Paříže. Vidím tedy jako reálné, že za rok pojedeme spolu do Paříže.
If there was more time, I would have another coffee. *3 – Nereálná podmínka, vím, že už nemám čas, nemohu si proto už další kávu dát. Říkám jen, co by bylo, kdyby…
If I like the book, I will lend it to you. *4 – Reálná podmínka, nevím, jestli se mi ta kniha bude líbit, ale předpokládám, že možná ano. Vidím tedy reálně, že dotyčnému tu knihu potom půjčím.
If I didn't use an alarm clock, I would be late for school all the time. *5 – Nereálná podmínka, budík používám, do školy tedy chodím včas. Jen říkám, co by bylo, kdybych budík nepoužíval.
If I don't hurry up, I'll be late for school. *6 – Reálná podmínka, vidím, že už mám málo času a musím si pospíšit. To, že přijdu pozdě, vidím jako reálnou možnost.
If you ever do something like this again, I'll fire you. *7 – Tato věta plní funkci výhrůžky. Nezáleží tu ani tak na tom, jestli mluvčí vidí reálné splnění podmínky, ale chce, aby dotyčný viděl vyhození z práce jako reálnou možnost.
If I were you, I wouldn't buy this car. *8 – Tato věta plní funkci rady. Mluvčí říká ‘kdybych byl tebou’, což je samo o sobě nemožné, nemůže se stát dotyčnou osobou, říká to tedy jen teoreticky. Proto je zde použitý druhý kondicionál.
- Kdyby moje děti byly o něco starší, vzal bych je do Disneylandu.
- Jestli se naučíš francouzsky, vezmu tě příští rok do Paříže.
- Kdyby bylo více času, dal bych si ještě jedno kafe.
- Jestli se mi ta kniha bude líbit, půjčím ti ji.
- Kdybych nepoužíval budík, chodil bych pořád do školy pozdě.
- Jestli si nepospíším, přijdu pozdě do školy.
- Jestli ještě někdy uděláš něco takového, tak tě vyhodím.
- Být tebou, tak si toto auto nekoupím.